THE CURE - Songs Of A Lost World
Návrat po šestnácti letech. Navíc víceméně autorská deska Roberta Smitha. Navazují na nejlepší kousky své diskografie a současně se zbytečně neopakují. Poslouchám to poslední dva týdny a moje dojmy stále rostou.
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Švédská hudební půda je neoddiskutovatelně jedna z nejúrodnějších. Metalové plodiny, trpké, hořké, sladké, ohnivě zabarvené i splývající s okolím, bujné, zdravé, šťavnaté, ale i malé, nezralé a usychající si hledají svou cestu ke sluneční lázni. Takových, co svou barvitostí a nenapodobitelnou stavbou a tvarem okouzlují naše nedokonalé smysly, je pramálo. Nezřídka jsou totiž celá, i když velmi úrodná pole poseta nevýraznými, neoriginálními, avšak velmi dobře obhospodařovanými a opečovávanými odrůdami, jejichž šedě jednotvárné a nevýrazné plody dokáží svou strojenou přetvářkou okouzlit a tím dosáhnout ještě větší zhýčkanosti a místa na slunci …
Zda je to i případ Naglfar ví jen hluboko ukryté černé duše jejich členů. Ideály, o kterých se tito černokněžníci opírali ve svých začátcích, teď naplno vyvrátilo vydání mini CD, které podle všeho má upozornit na blížící se novinku a zejména skromně poprosit o drobný příspěvek za „dobře“ odvedenou práci. A nutno podotknout, že historie této blackově laděné smečky, která začíná ve studených závějích roku 1992, naplněna pouze dvěma alby z let ‘95 a ’98, není natolik stabilní, aby vydání „mini“ nosiče oslnilo metalové duše a naplnilo je toužebným očekáváním novinkového počinu.
Jaké tedy toto mini album skutečně je? Na ploše necelé půlhodinky nám Naglfar nabízí pět žhnoucích kompozic. Dva dosud nevydané skomírající plamínky a tři nejsvětlejší a notoricky známé plameny dosavadní produkce. „Of Gorgons Spawned Through Witchcraft“ – rychlá blacková skladba, možná předzvěst nových zítřků, ničím výjimečná, křečovitě a zcela zbytečně uvedená klavírní introdukcí, „Dawn Of Eternity“ – černotou prostoupená vzpomínková variace na téma „Helloween – Halloween“ s místy až striktně čistě metalovým riffem a podivně znějícím kytarovým sólem, „Emerging From Her Weepings“ - služebně nejstarší a technicky nejdotaženější černočerná skladba s jednoduchým severským motivem a deštivě náladovým klavírním výstupem, „When Autumn Storms Come“ – blacková valcha v několika rytmických polohách a „The Brimstone Gate“ - střednětempá majestátní vikingská čerň …
Ptám se tedy, jaký nezištný smysl má toto mini album mapující v podstatě celou historii kapely - vznešený to výraz pro tři skladby ze dvou alb - s bonusovými přídavky v podobě zcela průměrné korodující blackové valchy a jednou vzpomínkou na stará léta Helloweenů ve značně proděravělém černém kabátě splihle visícím na kovové kostře? Naglfar ovšem mocnými záhrobními hlasy vyvolávají do světa, že co nevidět dokončí další řadovku „Sheol“ a máme pochopitelně očekávat nejlepší a rozhodně nejbrutálnější album celé historie. Bojím se však, že po takovémto předkrmu se nažerou jen pološílení zdivočelí vlci hlubokých severských lesů … nechci ale předem soudit, nechme se tedy překvapit …
Původní nahrávky „The Brimstone Gate“ a „When Autumn Storms Come“ naleznete na druhém řadovém albu „Diabolical“ vydaného v roce 1998 a skladbu „Emerging From Her Weepings“ již na promo kazetě s úsměvným názvem „We are Naglfar – Fuck You!“ z roku 1995 a následně na debutu „Vittra“ z téhož roku.
4 / 10
Andreas Nilsson
- kytary
Jens Rydén
- vokály
Kristoffer "WRATH" Olivius
- basa,vokál
Marcus "Vargher" Norman
- kytary
Mattias Grahn A.K.A The Eye
- bicí
1. Of Gorgons Spawned Through Witchcraft
2. Dawn Of Eternity
3. Emerging From Her Weepings
4. When Autumn Storms Come
5. The Brimstone Gate
Cerecloth (2020)
Principum (compilation) (2018)
Téras (2012)
Harvest (2007)
Pariah (2005)
Sheol (2003)
Ex Inferis (MCD) (2002)
Diabolical (1998)
When Autumn Storms Come (7'' picture EP) (1998)
Maiden Slaughter (promo) (1996)
Vittra (1995)
We Are Naglfar - Fuck You! (promo) (1995)
Stellae Trajectico (demo) (1994)
Vydáno: 2002
Vydavatel: New Hawen Rec.
Produkce: Nils Johansson
Studio: Ballerina Audio
Immortal možná ale já si nemůžu stěžovat.
Návrat po šestnácti letech. Navíc víceméně autorská deska Roberta Smitha. Navazují na nejlepší kousky své diskografie a současně se zbytečně neopakují. Poslouchám to poslední dva týdny a moje dojmy stále rostou.
Bilanční a v rámci možností i moderní album zároveň. Typičtí BODY COUNT místy výrazně oživení působením hostů. Album sotva překvapí něčím neotřelým, ale dá se mu odolávat jen do prvního výkřiku "madafaká". Pak už je to zase všechno zpátky v 90's.
Faust a spol. tentokrát více přitlačili na pilu a natočili o poznání méně přátelskou desku. Více black metalu a méně zjemňujících prvků. I tak je materiál pěkně diversifikovaný, jen je méně přístupný a chybí mu ona zpěvnost, vzletnost a naléhavost.
Čistý death/doom. Špinavý, jeskynním marastem až po krk nasáklý. Ale také spíše jednoduchý, držící se jako klíště žánrových standardů bez nejmenší ochoty alespoň základně experimentovat. Co mu však nechybí, je tolik potřebná neotesanost a hrubozrnnost.
Nejvíce přístupná deska GAEREA. Portugalci sice stále preferují rychlá tempa, ale materiál zároveň různě zahlazují, kudrnatí a zjemňují. A vesele do něj integrují jeden post-metalový prvek za druhým. Black metal pro masy, nicméně velmi pěkně složený.
(Raw) blackmetalový projekt z pokojíčku se vším všudy. Tentokrát za materiálem stojí osoba pohlaví něžného. Slyším za tím trochu SATANIC WARMASTER, SARGEIST, ORDER OF NOSFERAT a nebo také WINTER LANTERN. Jednoduchá, leč dobře poslouchatelná deska.
Debutové album hardcore kapely, která je složena ze členů ve svém žánru vyhlášených švédských skupin OUTLAST a VICTIMS. Dvacet minut nekompromisního nátěru brousícího až do oblasti crustu.